Stín strachu, beznaděje nade mnou se snáší,
krása slov, vyřčených z jeho úst, zanikla v mém utrpení,
všechno, co zdá se krásné, jednou končí,
hodina v den, den v týden a týdny v měsíce se mění.
Když opustil mne v lese zlověstném,
jako v mdlobách věčných teď žiji,
na místo srdce, dostala se temná bolesti past.
Hlas jako sám samet slyšet je vysvobození,
na smutné prázdno větší bolest dopadá,
mlha v hlavě odstoupila do pozadí,
mé tělo vzduch mořské propasti čeří.
Poslední vzpomínka před věčným zatracením, vypadá jako on,
touha pomoci mu táhne mě pryč z města nářku,
v přítomnosti jeho, mé srdce připomíná zvon,
zlaté oči hledají v mých zmínku života.
Celé jako sen, vysvobození se jeví,
ale opak pravdu čistou přináší,
cesta života snazší se zdá,
naše láska věčná všechno překoná.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 12x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Pád do tmy |