Dal mi dvě orchideje potají za okno
růžové okvětní rtíky na dobrou noc
ze zduřenin lesa v poločase ticha vrhl se stín
tupá rezonance umrtvila pád
domy a zahrady se sesypaly vjedno
halucinace bledých rukou vyvrhly z květů jícny potoky hnilobné ambrozie
opírám se o sklo vodopádu
snažím se neroztéct do stran
z jizev mláďat prýští otrávená řeka temno v rozkladu zastřené zřítelnice
jaguár rozdírá další hrudník nechává být
řeže se o sklo vzdychá v půlvteřinách
trhá maso z šklebivých vnitřností vedví
dvě orchideje pláčou a slintají almužničku
u vytepaných rakví z trombónů aort dutých hrudí
jaguár v planoucích lesích hlady se svíjí do poupěte
Hodnocení:3 (celkem: 3, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 37x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
"tupá rezonance umrtvila pád domy a zahrady se sesypaly vjedno"
Asi jsi nechtěla roztahat věc do nudle - jinak nerozumím smyslu poskládání (špatně čtivých) vět do téhle formy.
Obsah po mnoha čteních mnoha způsoby dosedl(asi), kam měl, ale úsilí čtenáře skoro sebralo síly k bližšímu porozumění.
...a v posledním verši první myšlenka - tak to už je fakt přehnaný, škoda tý formy - jen můj pocit
Noa to já právě nevím no. Z tohohle nudli už asi nevyválím ledaže bych se prvně rozkrájela... Jinak uznávám, že na kažení řádkování mě užije.
Hm. V posledním verši první myšlenka? To ano. Ale jakým babylonem si od začátku prošla. Viděla bych tu nějakej rozdíl mezi uvěřit před a uvěřit po, no.
Neptej se... | Générique | modrá | Suchopár | jednou přijde ráno