Tma se prohání
nad prázdnou postelí,
půlnoční zvon
pak tu noc rozdělí.
Temno nad řadou pomníků
jako hold
všem šíleným básníkům
těm vůdcům pohanů,
provází skřehot havranů.
jeden tu leží
pro lásku z nevědomosti,
chtěl jí celou
teď ožírá kosti
na něj víc nezbylo
a tak se díval,
jak ten co břicho má plné
už zase do sebe další sousto hrne.
Ve tmě se nedívá
bůh z výšky dolů
nepošle ani
zástup apoštolů
I druhý tu leží
ten zůstal bez pomoci a rady
s pocitem zrady
ten vytesáno má na náhrobku
-quo vadis?
Kam kráčíš
bez světla, odvahy a sám?
podlehls hrám
nehledej na nebi zázračné znamení
vždy tma je stále
nehledej kde štěstí pramení
nejsme básníku zase tak šílení
nehledej zoufalců krále.
No tak se vrať
zpátky do hrobu-domů
a z té hloubky pozoruj
jak vítr si pohrává s korunou stromů
pozoruj a vzpomínej
jak všichni kolem vesele se smáli
pro tebe zbyl
jen pohled do tmy.
A tam někde v dáli
ti světlo hasíná
i satan tvé jméno proklíná
nikdo tě nepustí
na beznaděje plnou cestu zpátky
i když slunce
osuší z náhrobku slzy jinovatky
ani ti nepomůže
když teplé ruce
s pocitem radosti
položí na kámen ovadlé růže
a zase zvon zaznívá
tichem nad tou prázdnou postelí
neděle končí-začíná pondělí, den co den
tak je to pravda, nebo sen?
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Před probuzením | optimistická |