Tma se prohání

nad prázdnou postelí,

půlnoční zvon

pak tu noc rozdělí. 

 

Temno nad řadou pomníků

jako hold

všem šíleným básníkům

těm vůdcům pohanů,

provází skřehot havranů.

 

jeden tu leží

pro lásku z nevědomosti,

chtěl jí celou

teď ožírá kosti

na něj víc nezbylo

a tak se díval,

jak ten co břicho má plné

už zase do sebe další sousto hrne.

 

Ve tmě se nedívá

bůh z výšky dolů

nepošle ani

zástup apoštolů

 

I druhý tu leží

ten zůstal bez pomoci a rady

s pocitem zrady

ten vytesáno má na náhrobku

-quo vadis?

 

Kam kráčíš

bez světla, odvahy a sám?

podlehls hrám

nehledej na nebi zázračné znamení

vždy tma je stále

nehledej kde štěstí pramení

nejsme básníku zase tak šílení

nehledej zoufalců krále.

 

No tak se vrať

zpátky do hrobu-domů

a z té hloubky pozoruj

jak vítr si pohrává s korunou stromů

pozoruj a vzpomínej

jak všichni kolem vesele se smáli

pro tebe zbyl

jen pohled do tmy.

A tam někde v dáli

ti světlo hasíná

i satan tvé jméno proklíná

 

nikdo tě nepustí

na beznaděje plnou cestu zpátky

i když slunce

osuší z náhrobku slzy jinovatky

ani ti nepomůže

když teplé ruce

s pocitem radosti

položí na kámen ovadlé růže

 

a zase zvon zaznívá

tichem nad tou prázdnou postelí

neděle končí-začíná pondělí, den co den

tak je to pravda, nebo sen?