Šel domů z hospody,
Přes cesty, přes břehy,
v úplňku porody
světla, plné něhy,
cestu mu nabízí.
Nohy se motaly,
na pasece cizí
zvratky z něj padaly.
Šel domů z hospody,
hlava se kývala,
na dlouhé pochody
cesta ho vzývala.
Dech plný tabáku,
polité modráky.
"Děsím tě, Poláku?"
křičel na bodláky.
Klopýtal přes kmeny,
padal do kaluží,
polykal prameny
přání těch záložních.
Šel domů z hospody,
viděl dům zpovzdálí,
vtom spadl do vody.
Řeky ho přijaly.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Italská rodina | Opilec | Z duše |