Šel domů z hospody,

Přes cesty, přes břehy,

v úplňku porody

světla, plné něhy,

cestu mu nabízí.

Nohy se motaly,

na pasece cizí

zvratky z něj padaly.

Šel domů z hospody,

hlava se kývala,

na dlouhé pochody

cesta ho vzývala.

Dech plný tabáku,

polité modráky.

"Děsím tě, Poláku?"

křičel na bodláky.

Klopýtal přes kmeny,

padal do kaluží,

polykal prameny

přání těch záložních.

Šel domů z hospody,

viděl dům zpovzdálí,

vtom spadl do vody.

Řeky ho přijaly.