Čeřím vodu pro lepší obraz,
pro tvář bez jizev a boláků.
Dlaní protéká pohlazení
mokré jak slza na líčkách.
Však kalu na dně rozvíří
malý kámen
v žabku proměněný,
skáče si po hladké kůži
a kreslí rýhy do srdce.
Sedím u vlastní tůně
a čeřím vodu znovu a zas.
Pomatená a troufalá
že všechno vyjde,
tiše šeptám modlitbu.
Vyznat hříchy pokřivené
a místo kamení,
snad vrásky na oplatku
vidět jako odpuštění.
Hodnocení:4.33 (celkem: 13, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Slepá ulička | Kadeře zlaté mám | Stále tě hledám, ale ne věčně | Cukrkandle | Přišla bez pozvání