Čeřím vodu pro lepší obraz,
pro tvář bez jizev a boláků.
Dlaní protéká pohlazení
mokré jak slza na líčkách.
Však kalu na dně rozvíří
malý kámen
v žabku proměněný,
skáče si po hladké kůži
a kreslí rýhy do srdce.

Sedím u vlastní tůně
a čeřím vodu znovu a zas.
Pomatená a troufalá
že všechno vyjde,
tiše šeptám modlitbu.
Vyznat hříchy pokřivené
a místo kamení,
snad vrásky na oplatku
vidět jako odpuštění.