Obrazy

Autor: RybíKrev22 , 1.11.2012, Básně

  

Řekl „kurva“ a byla to poezie
V jiných směrech, v jiných kruzích
Nebylo to ve zvyku
Ale člověk si zvykne na všechno
Tady jo
Tady to jde

Byl jsem tam vlastně úplně sám
Všichni už odešli, zavřeli za sebou
Dveře těch bytů
Vzalo si je to

Tmavomodré vlny metaforických slov se
Lámaly o hnědá pobřeží dřevěných oken
A nože a kudli v plicích a páteři
Tak nějak pořád

Prázdné obsahy čtyř stěn
Blíží se, jsou bílé a studené
Mám na nich nalepené svoje modré tváře

A znovu řekl „kurva“
Prostoupení plnosti principu
Zkoušíme to pořád a pořád dokola
O tom psal už Dostojevskij
Boření vlastního zločinu a trestu
Pálení mostů a boření zdí
Zimní lesy nešumí padajícím listím
Je tu ticho kapek vody dopadajících
Do středu ledu

A pak se znovu vleču ulicemi
Ty samá místa pro pohledy dolů
Tak trochu je to v lidech
Je to krev v žilách

A on po dvou krušovicích
Na hajzlu hospody
Propiskou od lístku napsal všechno
Pak chvíli seděl na prkýnku
Koukal do dřevěných dveří
Mlčel a nehýbal se

„kurva“ poznamenal
A byla to ta největší pravda a největší moudro

Večerní hospody starých žen
Znal jsem je
Má to možná i něco do sebe
Většina z těch na židlích
Na které koukám přes jejich poloprázdné sklenice
Už nebude normální


A pak mluví
„Voči píčo, voči. Voči chlapy“
Smočí rty, kníry, vousy v pěně a
Mluví dál
„Chlapy vy vůbec nevíte co to je. Vůbec vole vůbec. Vole chlapy mě opustila.
Chápete to? Kurva, chápete to? Tak kurva chápete to? Já brečím,
Normálně večer doma ve tmě brečim. Chlapy tohle, tohle říkám jenom vám vole. Já vím, že mě chápete. Jsem vůl, takovej vůl kurva. Sorry chlapy sorry. Chce to další pivo kurva. Další“

Chlapy nato kývají hlavou a kouří, smějí se, pláčou
Tohle už čas nezmění

Zase myslím na Topolova Kiliána Nedory
Na toho hubenýho Kiliána Nedory
On byl takovej můj vlastní Kilián Nedory na hospodském
Hajzlu
Vyplňuje nás mlčení

Je to bitva jednočlenné armády
A mě vůbec nešlo o vítězství. Teď už nejde o žádná
Vítězství nebo prohry
Pár z nás si to uvědomilo
Přináší to ticho
Někde uvnitř to bolí
Hrozně moc to bolí

A on to už chtěl dlouho zakončit
Dlouho mlčel
Koukal přes zažloutlé záclony
Zase si zabrumlal „kurva“

Byl jsem tam s ním
U jednoho stolu s plastovým
Čtverečkovaným ubrusem

Čekal jsem, že všechno zoufalství odezní
Jsou věci, kterých se člověk v jistých situacích
Nedokáže vzdát

Přemýšlím nad tím před barem
V neonovém záblesku husí kůže nočního
Deště

Ta ostrost a já jí tam potřeboval
Jsou to obrazy v poezii
Byl jsem naivní
Jsou to pianistovy prsty na klapkách
Rozladěného klavíru

Paříž, Berlín, Praha, Londýn
Všude je to o tom samém

Přijde to nad mlhavým ránem
„Prosím tě vypadněte. Máte už dost. Víte přece, že chci mít taky
Nějakej svůj život.“
Řekla hospodská
„Poslední drahoušku poslední“
Štamgasti jsou v těchto ohledech
Neoblomní

„Pláže a velké domy nejsou pro nás“
Řekl jsem mu, když jsme mrzli u zavřených dveří
A čekali, až se znovu otevřou

Mlčel
Tak jsem mu stejně nejvíce rozuměl

„kurva“






 

Hodnocení: 5
(celkem: 15, počet hlasujících: 3)

Zobrazeno 30x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>