Osvětlené haly nadnárodních korporací umlčeli okraje noci
Topené tmou řek a inkoustem náčrtu rozpoznávání
Skalisek šumění polomrtvých stromů v chladnosti podzimního závanu
Smutku mladých dívek kostkovaných šatů a otevřených slov
Nahá torza samoty futuristicky hnijící rozostřenou krajinou
Elektricky naprogramovaná slova útěchy
Industriální nejistota vlastní sebevraždy
Myslím nato pořád
Okupace vrtochu citu
Na betonových lavičkách věřím těm očím
Nedokonalosti lidskosti
Vlastně se chci i trochu smát
Zasadil jsem stromy zemi
Vyvrhávají kouřovou dusnost
Ve skřípění šroubů se rodí věk odcizení
Samostatné dokonalosti
Nerozlišení
Slití do sebe nás všech
Nějak jsem díky těm dvoum kontextům nemohl té básni podlehnout jak bych chtěl.
Nicméně některé obraty jsou vážně skvělé a celkově je to kus poezie jakou mám rád. Takže ji i rád ohodnotím
Úvod modré | Obrazy | Sklíčka | Zbytky zítřků | Muž a žena