Usmívám se.
Když to čtu vlastníma očima (a na cizí perspektivou), čili si nedomýšlím, jsou tady místa, kde zůstanu viset naprosto bez indicie jak co přečíst.
Země vznešené.
Co je na zemi vznešeného? A proč je to v obráceném slovosledu? Jen proto, že to básnicky zní? Nemyslím to zle, jen se zamysli a zkus odpovědět.
Zrcadélka náhle doletí.
Kam doletí? Nějakou abstrakci zrcadélkům si už domyslím, ale asi bych neměl, chci to vědět z textu, ne ze své hlavy.
Jinak jestli jsem správně pochopil správně Hélia jako druhý pád slunečního boha, tak to mě těší, ale stejně mi nejdřív přišel na mysl ten dvojsmysl. U tebe asi stejně nezáměrně jako můj rým teď.
A pak ty Klusovské závorky v textu, který nesnáším, protože je nebetyčně těžké (podobně jako s dobrým podobenstvím) udělat tak, aby se významy dokonale překryly.
Obecnou logiku nechám být. Nechci se v tom vrtat víc, abych nerozbil tu radost, kterou se ti podařilo vepsat do řádků. Tu křehkost, pro kterou jsem rád text četl.
Z toho mého textu je asi dost cítit to, že jsem to psala hodně na sebe, tak, jak tomu rozumím já.
Země pro mě vznešená je, je obrovská, je oslňující...A ,,obrácený slovosled" pro mě obrácený není, protože je to povrch Země, která je vznešená. Kdybych použila shodný přívlastek, úplně by to změnilo to, co chci říct.
Dál bych asi už jen musela vysvětlovat, co jsem tím myslela, což ano - chápu, že tak by to nemělo být a čtenář by to měl pochopit sám. Teď už mám smůlu, jindy.
Jinak Hélios, ne helium.
A závorky jsou podle mého tvůrčí věc a mám je ráda, to už je čistě názor každého.
Jinak moc děkuji za komentář
Změny s časem | Co a jak | Kus temna | Jen dopis | Nás dvou