O dětství

autobiografická poezie


Autor: eilykylie , 5.12.2008, Básně

  

Chtěla bych zastavit čas,
vrátit se o něco zpět,
slyšet zas svůj dětský hlas,
zažvatlat si pár vět.

Bylo by hezké, vrátit se zase tam,
kde šťastná jsem tolik moc byla.
Do let, kdy nikdo z nás nebýval sám.
Být zase rodičů malý indián, malinká víla.

Být pro spoustu lidí středem světa,
být sluncem, kolem kterého se točí,
kdy „Život je boj!“ je pro mě bez smyslu věta,
kdy usínám pod dozorem máminých očí.

Chci zase lézt ve větvích stromů,
hrát s kamarády vybiku,
běžet na zavolání k večeři domů,
učit se s tátou matiku.

Chci mít zas všechno, co jsem měla:
hromadu hraček, mámu, tátu, bráchu, nás!
Jen to, co mi dovolí, zas abych směla.
Dostávat obrázek za každý kaz.

Být zas na chvíli jen malá holka s pihou na bradě,
kdy svět pro mě začínal u nás s našima v bytě a končil u babčina domu v zahradě.

To oni byli všechno, co jsem měla a nic víc už jsem nechtěla.
Všechno bylo tak jasné, snadné, bezstarostné… až do doby, kdy jsem dospěla.

Hodnocení: 4.5
(celkem: 18, počet hlasujících: 4)

Zobrazeno 35x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>