Stále mě udivuje,
jak brzké ráno chladí spánky
Sny tají dech a rozpouští se v mlze
až zmizí s parou nad hrncem
Jaký strach to čichá u mých nohou
jaký děs mi vyje za hlavou
Kdyby smrt měla dech,
přerýval by se a trochu chrčel
A tak mě udivují první paprsky
když barvami rozzáří studený pot
Snad měl bych příště
pravidlům se méně vzpírat
Ale noci znovu přijdou,
nebe opět otevře svůj chřtán
Před touhle stvůrou neuteču, není kam,
a tak s bázní vstanu, jako bych před Nejvyšším stál
Protože nepřišel-li do teď
jistě příjde,
než entropie všechno skončí
Ale já chci bolesti rozumět
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Svítá | Miluji tě po kapkách | Alenka na přednášce | La petite mort | Hluboko nad věcí