Vzkaz muži, který ji zlomil srdce. Muži, pro kterého by obětovala svůj život a vzdala se své lidské duše. Jediné co teď cítí je beznaděj. Protože zjistila, že mezitím co na něj čekala. On zapomněl... že se jí měl ozvat, že se s ní měl sejít a že je stále živa. Takže jediné co cítí je nekončící bolest, která hoří v jejím srdci a spaluje jí za živa. Vyčítá mu, že jí neřekl jediného slova. A popisuje jak jí zraňuje, že všichni okolo vědí, že miluje jinou. Připadá si náhle ztracená a trápí se. Protože, jediný člověk kterému věřila ji zradil.
Našel jsi kouzelnou bytost, jejíž vůně Tě omamně přitahuje.
Vzpomínka na ni Tě tolik vzrušuje. A úniku není.
Je těžké žít ve světě, kde nejsi Ty.
Avšak kdo pozval tolik hostů? Strach naplňující mé srdce postupně houstne a sílí. Pohledy cizích tváří na mou strachem rozechvělou tvář. Slzy stékají po mé tváři dolů k záhybu nosu a dál až na mé rozpálené rty. Drobné kapky tak veliké bolesti stékají z mých rtů dolů na zem.
Jejich dopad je pro mne téměř ohlušující, protože mé srdce s každou slzou získává prasklinu.
Vzdala bych se vlastního života pro Tebe.
Musím však podotknout, že pro Tebe já nic neznamenám. Nejsem nikým v záři jejích křivek a ladných křídel labutích. Zapomněl si v mou existenci.
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
něco se mi na ní nelíbí, lépe řečeno, nesedí
pochopitelně forma mohla být jiná, stačilo by jen odentrovat a udělat víc řádků, ale ten sloh, kterým je to psaný, je zvláštní
je to divný.
mimoto.........vzdala by se vlastního života pro něj, takže ho miluje, nebo aspoň to takhle vyznívá, takže co ta hluchá výčitka na konci?
Děkuji za kritiku Jenny,
Mám ráda zvláštní a neobvyklé věci, tak to jednoduše přenáším do všeho co napíšu. Ano vzdala bys se vlastního života, protože nikdy nemilovala jiného muže tak moc, jako jeho. Hluchá výčitka na konci patří k pocitu beznaděje, který zrovna cítí. Jelikož zjistila, že mezitím co na něj čekala. On zapomněl... že se jí měl ozvat, že se s ní měl sejít, že je stále živa. Takže jediné co cítí je nekončící bolest, která hoří v jejím srdci a spaluje jí za živa. Doufám, že teď už Ti to sedí ;)
děkuju za vysvětlenou
co se obsahu týká, ten je jasnej, co mi na ní nesedělo a nesedí je hlavně zvláštní slovosled, vzhledem k tomu, že umíš a píšeš i normálně, tak mi ten slovosled přišel divnej:
Avšak kdo se pozval tolik hostů?
Ale musím podotknout, že pro Tebe já nic neznamenám
Víš má to hloubku a je to upřímně smutnozoufalé. Trochu víc patosu, než by mělo být. Zapomněl jsi na mou existenci... nikoli v mou. Stejně spíš by se asi hodilo Neuvěřil jsi v mou existenci, je to přesnější i hlubší. Krom toho - to je báseň v próze, méně obvyklá forma, ale mělo by to tam být poznamenané pod názvem díla. Protože báseň - jako taková - to není, sorry...
Děkuji Me2de,
v pořádku. Možná to bude tím, že cokoliv napíšu už nedokáži víc upravit. Jednoduše mi to v jiné formě nesedí, a necítím v tom to co jsem chtěla říct. Každopádně děkuji Ti, za hodnocení, Tvůj názor a kritiku. Moc si toho vážím.
Koloušek | Dokonalý zázrak | Snění | Naděje | Anděl