Nesvětec

z cyklu Smutnění a jiné prohřešky


Autor: Jedzok, 10.1.2010, Básně

  

Často jsem tady byl
v tom pokoji s výhledem
zíral jsem na ovocný sad košaté stromy
polykal vůně opilých závanů švestek
a do krve svíral v dlaních masité třešně

Taky jsem sedával na šedém balvanu
čnícím z bílé krajiny jako oáza smrti
mlčeli jsme oba tak tiše
že jsem měl chuť umřít

Chodil jsem tam kde objímal mě strach
plazil se pod zemí
plul vzduchem
bájná zvířata drala se mi do nozder
plic
mozku


Kolikrát bezpohlavní andělé
šňupali z bílých stěn heroin marně
ještě louskám prsty zjevují se cizí sny
bezmocně rvu co je svaté a...
padám na cizí kolena

Nikdo už nepláče a já se snažím
nesahat mezi stehna těch hrubě nalíčených slečen
na rukou mám vředy od nemilování


Tolikrát jsem tady byl a pořád
polykám ty masité třešně plné tvrdých pecek ústy bledými jak kanibal který polyká sám sebe


Až i kraina se zalkne a pocítí ten stisk
pod hrdlem a pod žebrem bolest
zastíním slunce mrakem svého prachu
a padnu si na hlavu já
prokletý nesvětec

Hodnocení: 4.67
(celkem: 28, počet hlasujících: 6)

Zobrazeno 71x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>