pod víčky teď vyschnou
srdci napospas - působí na mě zbytečně okázale. Závěr se ti malounko tříští. jež poraním - dlaně tuším - ale chvíli mi to trvalo, což je škoda, neboť to údernost závěru rozplývá. Celkově si myslím, že by snesla ještě chvíli zrání. Protože v ní cítím o kousek víc potenciálu, než kolik jsi ukázal.
Do teď jsem jenom haněl. Nic to nemění na tom, že je to báseň podařená, z básní tady jedna z těch velmi lepších!
Vnímání toho dvojverší jako okázalosti je zřejmě moje chyba, myšleno jen v pocitu přirozeného významu.
Dlaně tuším - teď nerozumím, přijde mi ..., aha teď na to koukám, opravuju, moje chyba, opraveno (jež - jenž), díky, ani paní korektorka si nevšimla
Drahý Jardo, vůbec nikde jsi neupadl, čímž jsi mi navodil skvělý pocit z četby Tvé básně.
Je z ní cítit hodně smutku, ale převládá chtíč z toho, co nemůžeme mít nad racionalismem.
Čím dál lepší, Poeto.
Děkuji, gratuluji a tleskám.
haiku | slovo | sadem bos | můry pijou ptačí slzy | Pozdně letní