Za rozbřesku, u snídaně,
scházejí se každý den,
jako první probouzí se,
pohled na ně je snad sen.
První zleva modře září,
jako by spal v kalamáři,
druhý teď, jak slunce zlatý,
zapojil se do debaty.
Třetí, čtvrtý, pátý, šestý,
všichni mají z květů vesty.
Na mou duši jim to sluší,
i když často křikem ruší.
Hádej, možná je to zkouška -
není přece nad papouška...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Postel na pláži | zaslechl, a jen se díval... | světlonoš (variace) | kyvadlení | Déšť ve dvou