Došla jsem na pokraj,
z kterého návrat není,
v krvavých střevících
po cestě přes kamení,
objímám prázdnotu,
topím se v beznaději,
myšlenky na scestí
a ruce co se chvějí…
Došla jsem na pokraj,
kde nejsou žádná světla,
vichřice odnikud
za mnou mé stopy smetla,
smutky jsou vtíravé,
maj barvu po rubáši,
i nebe nade mnou
na chvilku měsíc zháší.
…a já se - ještě plna slasti
za řevu hromu řítím do propasti...
Hodnocení:3.5 (celkem: 21, počet hlasujících: 6)
Zobrazeno 25x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
čekal jsem nějaký zvrat ... snad příště. Tohle je klasické téma. Říkanky od tebe se mi líbí daleko více, jde z nich cítit určitý typ osobitosti. Zde citím jen písmenka a nic.
Nevysvobozený | Nenávratná | Poslední housle | O pavouku | To je oč tu běží