Ahoj, Karkulko a Paulette, děkuji za Tvá milá slova. Myslím, že se tu nachází spousta skvosných básní a moc rád je tu objevuji
Mohu napsat, jak ja píši básně. Mnoho nápadů je chvilka okamžiku, kterou pak v sobě často nechám zrát, než jí dám na papír. Třeba báseň "Poslední valčík" ve dlouho zrála. Vždy se však k nim vracím a upravuji je. Často básně po časeuplně přepisuji a doplňuji. Sem většinou dávám básně, které prošly takovým procesem...
K tomu co píšeš Inko. Opravdové je jen to, co cítíš srdcem. Je tam i ta třetí cesta, ale ta se nedá popsat. Možná obě cesty v básni vedou k nebi. jen jedna je rychlejší a druhá pomalejší...ale vždy se tam sejdeme. Tomu věř
V angličtině jsem si nepočetla,protože anglicky neumím.Česká verze je velmi krásná.Řekni mi Tome,jak to že tak málo napíšeš a přitom řekneš vše podstatné.My to tak složitě popisujem až někdy i myšlemku utopíme v záplavě slov.Jak se napíše taková báseň?Je dílem okamžiku?Vracíš se k ní,dozrává?Začneš ze široka a pak se propacuješ k podstatě?
Nejdřív jsem objevila s milencem mlází, které vede do nebe a pak zcela nečekaně a náhodou(i když náhoda neexistuje)zahlédla jsem srdcem ještě jednu cestu.Téměř jako Svatá trojice, napadlo mne.Poté mi blesklo hlavou, že Ti to musím povědět, aby ses tam vrátil se mnou.To proto, abych se dozvěděla, kterou cestu by jsi zvolil Ty sám, při možnostech znovu se rozhodnout.Jenže tuším, že Ty jsi odsud ještě neodešel, neb stále stojíš u oněch lip a holého kříže,to proto, že Tě uhranula možnost zastavit čas tam, kde teprve k rozhodnutí dochází.Sám víš, proč jsme se zde nemohli spatřit.Do těchto míst chodí každý vždy sám se svou duší...
Záložka | Když jsme chtěli… | Dopis z ticha | Umývám si ruce | Zničené přátelství