Některé věci můžeme říkat pořád dokola, třeba i stejnými slovy a neomrzí. Když podání je neotřelé, v hlase a čase čteném skloubí se pocit že čtené běží před očima nejen v písmu, ale i obrazech a na dotek snad i. Takhle na večer mám po něčem takovém žíznivé rty pořád.
Jen mě tak ještě napadá, že je v té básni strašně hodně děr, teda popsaných. Jen tak k úsměvu.
Rozchod | Obyčejný můž | Zima na Petrově | Křičet, zvracet a emigrovat | Svědomí