Mezi nebem a peklem čas vítězství sklízí,
ale každičký prožitek nás vyjímá z jeho spárů,
a jedině procítěním nadechnutí nepoznáme zmaru,
jen čistotu života ryzí..
Každým dotykem blíž naplnění,
všemi polibky dál od zatracení,
bezbřehé moře emocí pohltí poušť všech krizí,
čas zmar samota náhle zmizí..
Zůstane duše bez tíže,
snad Bohu či ďáblu blíže,
čirá podstata bytí,
co konečně svou cestu životem vycítí..
Bez času však nebylo by utrpení,
čas je pak cestou k prozření nebo probuzení,
bez něj nebude duše pnout,
jen díky němu se můžeme nadechnout..
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:3 (celkem: 6, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 20x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Rufus, měl bys rozmyslet, co vlastně od básně chceš.Uřízlas velký díl, který nutně vyžaduje právě trochu toho času.Přes filozofický nádech je ovšem vidět bezbřehá citovost a vzlétný charakter osoby jež psala, naproti tomu tíživý fakt, že člověk připoután k zemi.Tenhle potenciál, který vnímám je ovšem třeba dotáhnout.
Hezké verše,jen trochu neucelené.Čas není mezi peklem a nebem,ale mezi narozením a smrtí.Je to náš vymezený čas a je zapotřebí uvědomit si,že jsme tu jen na chvíli.Zhluboka se nadechnout a to řekneme,nebo uděláme by mělo stát za to.
Nebe, peklo a čas | Rosa | První probuzení |