Mezi nebem a peklem čas vítězství sklízí,
ale každičký prožitek nás vyjímá z jeho spárů,
a jedině procítěním nadechnutí nepoznáme zmaru,
jen čistotu života ryzí..

Každým dotykem blíž naplnění,
všemi polibky dál od zatracení,
bezbřehé moře emocí pohltí poušť všech krizí,
čas zmar samota náhle zmizí..

Zůstane duše bez tíže,
snad Bohu či ďáblu blíže,
čirá podstata bytí,
co konečně svou cestu životem vycítí..

Bez času však nebylo by utrpení,
čas je pak cestou k prozření nebo probuzení,
bez něj nebude duše pnout,
jen díky němu se můžeme nadechnout..