Venku slyším vlky vít,
já sedím v křesle se sklenkou vína.
Mé myšlenky řvou, touží k nim jít.¨
...
Srdce vlka, však tělo člověka,
duše zvířete, fyzicky muž.
Chci s vlky víti!
...
Venku je zima,
a měsíc svítí.
Přemožen pudy.
...
V lese je mlha,
chlupy se štětí.
roztrhán vlky.
Duše propuštěna.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:0.5 (celkem: 1, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 26x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Zraněná | nářek vlků. |