je skoro zima
a v ní tesklivé
nedočkavé ráno
brodíme se jinovatkou
co šplhá
bosýma nohama
až do našich
srdcí
ta tlučou snad o život
chladnoucí
však stále bezedná
jsou slyšet až ven
i vítr se otočil
poslední dotyky
oteklých raněných rtů
beze slov
s chutí laciného
vína
pak odešla zkřehlá mlhou
ztracená
a jen vůně milování
zůstala u zdi
z lámaného kamení
a v ní tesklivé
nedočkavé ráno
brodíme se jinovatkou
co šplhá
bosýma nohama
až do našich
srdcí
ta tlučou snad o život
chladnoucí
však stále bezedná
jsou slyšet až ven
i vítr se otočil
poslední dotyky
oteklých raněných rtů
beze slov
s chutí laciného
vína
pak odešla zkřehlá mlhou
ztracená
a jen vůně milování
zůstala u zdi
z lámaného kamení
Hodnocení: 5
(celkem: 20, počet hlasujících: 4)
(celkem: 20, počet hlasujících: 4)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Nádhera prošlého...zdráhavý dotek niternosti a zabaleno do talentu. Je krásná tahle báseň. A hlavně skutečná.
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)miroslawek 
16.9.2011, 16:09
16.9.2011, 16:09trochu lepší než předchozí mnou čtená, charakter případných výtek však zůstává stejný
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
nedočkavé ráno
i vítr se otočil
beze slov
ztracená vůně milování
Krásná, opravdu moc.
kvalitní komentář (0)
i vítr se otočil
beze slov
ztracená vůně milování
Krásná, opravdu moc.
kvalitní komentář (0)
Rozhodně se jí musí nechat nějaká ta pochvala; chválím.
Hlavně poslední tři řádky.
kvalitní komentář (0)
Hlavně poslední tři řádky.
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Podoby snění... | posmutnělé haiku | světlonoš (variace) | Vyprávění o duze... | Doteky duší