je skoro zima
a v ní tesklivé
nedočkavé ráno

brodíme se jinovatkou
co šplhá
bosýma nohama
až do našich
srdcí

ta tlučou snad o život
chladnoucí
však stále bezedná
jsou slyšet až ven

i vítr se otočil

poslední dotyky
oteklých raněných rtů
beze slov
s chutí laciného
vína

pak odešla zkřehlá mlhou
ztracená
a jen vůně milování
zůstala u zdi

z lámaného kamení