U mých přeechozích děl jsem četl slabou výtku, že nepoužívám verše a tak jsem se to rozhodl změnit. Ovšem ještě nikdy jsem to moc nezkoušel tak že výsledek posuďte sami...
Řekněte mi, k čemu je člověku sláva
a proč jí chce čím dál víc?
Jaké potěšení mu majetek a moc dává,
když do hrobu nevezme si z toho nic?
V dávných dobách toho člověk málo měl,
ale svou radost z bytí si vždy rád připomněl.
Dnes by toho každý tolik chtěl,
ale radovat se už člověk zapomněl.
Vlak jménem „Lidstvo“ vyjel na slepou kolej
a otevřela se hrozivá propasti tlama.
Jen si národe křič a volej,
záchranná brzda byla přeřezána.
Zbývá tedy dlouhý pád to temna,
kde navždy budeme svou hořkou vinu pít.
Avšak toto je pouze možnost prvá,
jinou cestou přec ještě můžeme jít.
Vždyť lidstvo již tolik věcí ví,
umíme i atom ještě dále dělit.
Tak snad někdo z vás prozradí,
jak lidstvo poučit a stmelit.
A jednou možná nastane doba,
kdy vlak pojede zas po dlouhé trati.
Mezi všemi lidmi bude shoda,
zlé časy se již nikdy nevrátí.
Hodnocení:3 (celkem: 9, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 18x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Jdoucí na smrt už mlčí | Brigantina času | pro ty, kdo postrádají naději | Vzpomínky mizí v dáli | Vítězství nad minulostí