Až složí bílé perutě,
nevinné, krásné labutě,
až skloní hlavy znavené,
najednou jako z kamene,
až skončí to, co začalo,
co v nekonečnu počalo.
Kdo pak v oblaka pohlédne,
oči jak tůně bezedné,
v pradávné víře skloní se,
co potom zbude na míse,
darem to krásné, nevinné,
hodí kamenem v čelo mé.
A dvě kapky krve na míse,
tvůj dech tou krásou tají se,
až roztáhnou bílé perutě,
nevinné, krásné labutě,
v tom nekonečném počátku,
v tom nekončícím začátku.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:3 (celkem: 3, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 17x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Autor neměl potřebu vyjádřit se ke komentáři níže, tak nevím, jestli má vůbec smysl něco psát, ale i tak to zkusím...
Za první slokou mi něco chybí - je to takové utnuté a já čekám s dechem a nemám na co... a co mě přivádí k co - 3x.
Líbí se mi držení rytmu - asi to nebude tvé úplně první dílo.
"hodí kamenem v čelo mé." - hodit kamenem v čelo - to mi moc nehraje...
Dále na míse/skloní se ano, ale na míse/tají se už ne. Použití zvratňáka 2x pro rým na stejné slovo mi vadí.
Jinak závěr "na konec přijde začátek" mi taky přijde taky slabší, jako Hes. Čekal jsem od něj trochu víc.
Nicméně je to zdařilé dílo a i když labutě a oči jako tůně jsou trochu profláklé, jako celek se mi dílo přesto líbí. Nováčky většinou nehodnotím, ale tady udělám vyjímku. Kdyby ti hodnocení vadilo, můžu umazat.
Naděje |