Zdá se mi (vždy až k ránu),
že hledám cestu domů...
Že sjíždím z tobogánu
(zásadně) hlavou dolů.
Mé nohy z pevné žuly?
Dva rozechvělé sloupy.
Hlas? Pro tu chvíli ulít´-
je výjimečně skoupý.
Pak kohout zakokrhá
do snu, jenž právě zdá se...
Hned rozpustí se mlhy
nejisté budoucnosti.
Dnes život v plné kráse!
A zítra?
Bílé kosti...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Lánov | Velká pardubická | Esperanto | Dlouhé zimní stíny | Květy podzimu