Zdá se mi (vždy až k ránu),

že hledám cestu domů...

Že sjíždím z tobogánu

(zásadně) hlavou dolů.

 

Mé nohy z pevné žuly?

Dva rozechvělé sloupy.

Hlas? Pro tu chvíli ulít´-

je výjimečně skoupý.

 

Pak kohout zakokrhá

do snu, jenž právě zdá se...

Hned rozpustí se mlhy

 

nejisté budoucnosti.

Dnes život v plné kráse!

A zítra?

Bílé kosti...