Sedám, hraju na klavír, jak stín, který malujeme,
Kdo ten sonet zastaví, s každým tónem se vzdalujeme,
Jenom pár kroků nás, dělí od propasti,
Řekni, je to zklamání nebo to píšu z lásky,
V zahradách je slyšet smích, pár tvých vlasů havraních,
Stromy poztrácely listí, čekají na sníh,
Němé kapky mraků tečou po studených oknech,
Opuštěného vlaku, který ujíždí a mokne,
Vše je nenucené, přirozené, po tak dlouhé době,
A můj batoh v jednom z nich, ale ne na cestě k tobě,
Už je pozdě a nemyslím tím pozdě hodin,
Ale pozdě uhasit ten oheň a zabránit jisté hrozbě,
Je mi hrozně a s každým krokem, pocit viny roste,
Rána je tak hluboká, nepočítám, že sroste,
A tak na pár dní utíkám, před samotou a hlukem,
Asi k tobě něco cítím, jen to tajím před tvým klukem..
Hodnocení:1 (celkem: 1, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 18x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Dotáhni to. Dotáhni rýmy. Pracuj s rytmem, celý záměr přeci k něčemu vede a mě se zdá že každým kouskem chceš pracovat na zničení atmosféry, kterou tak pracně tvoříš. Chceš napsat něco velkého, ale odvedeš jen půlku práce a kdyby tolik !
Zaplňuješ vatou, to je vidět právě u vázaného verše. Jestli je to jedna z prvotin tak budiž, chtěj po sobě ale víc. Tím víc budeš moci nabídnout svému čtenáři. Párkrát se zamhouřit oko dá, vše má svou míru.
Tvoje řeč se nebojí a má co říct. A já bych si to přál slyšet. Pohni s tou formou a budeš psát krásný díla.
První sníh | Než půjdeš spát | Na cestě k tobě | Pro chvíli ticha | Vítr s deštěm dávno spí