mrzne,
tráva obejmutá chloupky jinovatky,
na oknech zmrzlé zatavené kapky,
jak slzy navždy nehybné když maluješ,
nadechneš se, mráz s praskotem vdechuješ.
Kuličky jeřabin tajně zvoní,
kdo je chce slyšet - uslyší
sněhem okolní vzduch ostře voní
snem snáší se vločky nejtišší.
Skoro je cítíš, jak rozpouští se
na kůži mokré stopy mají,
i když ještě nevznáší se,
na látce chvilku si ještě hrají.
Jemný led vodu uzavírá
praská pod každým podpatkem,
nemá tu sílu, kterou mívá
až promrzne až na kost zem.
Ptáci se choulí, přitisknutí
- ti kteří neletí za sluncem
jednoho to skoro nutí
zahřát je, schovat pod límcem.
Listy které jsou tak ztuhlé mrazem
že se až o ně pořežeš,
dopadnou těžkým letem na zem,
praskají jak po nich přeběhneš.
Mrzne, a nic to vlastně není,
nic, jenom ticho, mráz a klid.
Jenom víc času na studené snění
jak přijde to, co ty chceš mít.
Hodnocení:4 (celkem: 20, počet hlasujících: 5)
Zobrazeno 42x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Touhy | Že by láska? | Stále žiješ... | Ráno | Kousky