Mrtvá dívka
Mrtvá dívka leží na ulici,
leží tak, jak nechal ji tu vrah,
sukni vyhrnutou, nohy roztažené,
k nebi upíraje svůj nevidoucí zrak.
Kapky deště pomalu smývají
její oční stíny.
A tak dívka, dnes podruhé,
nad osudem svým pláče,
už však bez proseb a vzlykání.
Z její krásné tváře,
zbyl pouze škleb bolesti a zmatku.
Jen na vlhkých vlasech ji stále hraje
z pouličního světla záře
a mrtvolnou modř jejích rtů
rozmazaná rtěnka už nezakryje.
Však nejvíce hyzdí její krásu
na krku rudý šrám,
který jak nožem do kůry stromu
páskem do masa jí vyryl vrah.
A zatím co, s vrahovým séměm,
její výkaly se mísí,
na celou scénu patří boží oko, které
je vždy a stále bdící.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Mrvá dívka |