Abych tu větu uved na pravou míru.....Nepíšu, (stejně tak jako většina zde aktivních), jen pro čtivost "za každou cenu", snažím se o smysluplnost a pro čtenáře srozumitelnost příměrů a metafor atd. ........Aby to prosím nevyznělo jinak než bylo zamýšleno.
Rád bych odpověděl na komentář mylence. Předesílám, že respektuju nárok každého na vyjádření názoru a zároveň mu neupírám nárok na to, co mu na dílech ostatních vadí a co ne. Zmínil bych určitě, že se při psaní poezie příjemně odreagovávám prostřednictvím plného soustředění v rámci češtiny, tématu, zvoleného stylu a především momentálního rozpoložení mysli. Jinými slovy činí mi to vyloženě potěšení. A teď Add konec tvého 1. odstavce + tvůj 2.odstavec: Troufnu si říct, že jako většina zde publikujících pročítám zaujatě klasickou i moderní poezii a rozšiřuju si tím svůj rozhled i slovní zásobu. To ale neznamená, že bych si dovolil pajcovat slovní spojení či samostatné výrazivo. Tady bych se tě rád zeptal, jak můžeš usuzovat (a z čeho), že nepíšu "jak mluvím". Jinak řečeno přese všechno si za užitými metaforami a vazbami stoprocentně stojím jako autor. Už vůbec ne jako kopista. To jen pro obhajobu své tvorby (dodatečně s omluvou za rezolutnost). Pro úplnost dodávám. Nepíšu jako většina zde aktivních jen pro čtivost "za každou cenu", snažím se o smysluplnost a pro čtenáře srozumitelnost příměrů a metafor, ale jen do určité míry, aby kus nikdy dle mého měřítka nesklozl do knižního klišé, případně smutného či jakéhokoliv patosu...(když není potřeba), jistě mi rozumíš. Vždycky ale pro obsah a naléhavost vyjádření... Tak ještě jednou promiň, ale cítil jsem potřebu rozepsat se.
Za pozitivní shodu na značce Beaujoleis jsem rád a přeju Ti hodně osobní radosti a požitku z dalšího psaní. V úctě nadšený amater poeta Horác (i horlivý komentující).
Ještě nemohu hodnotit...musím počkat až nebudu "nová" takže mohu jen jeden komentář denně a snažím se o spravedlivé podělení mých čtenářů...Jak si tak tady čtu, setkávám se s něčím co mi docela vadí a teprve u Tebe, Horáci, jsem si uvědomila, co to je. Komentáře píšete hezké, ale když začnete psát básně, jakobyste zapomněli na svůj jazyk a začali listovat knihami...
Tvá báseň o melancholii je hezká, ale věř, že by byla daleko hezčí kdybys ji napsal tak jak mluvíš...copak říkáš, že jdeš do luhů? Nebo nedovru? Zažíháš svíci?
Poslední sloka se mi líbí velmi a Beaujoleis můžu A ty, zkus nepoužívat knižní výrazy, piš tak jak cítíš a mluvíš, nenuť se do rýmování, můžeš psát volným veršem, protože se umíš dívat i vnímat...
Úplně to vidím, Horáci. Masivní dubový stůl, na něm jediná už hodně rozteklá svíčka a rozpitá láhev vína...A vzpomínky, spousta vzpomínek... Moc příjemné chvíle, krásná báseň...
LP1900 | Života půl. | Co zbylo | Realita noci | Už nám to jede.