víš co, tohle má asi největší hodnotu pro tebe
vzhledem k tomu, že jsem taky něco takovýho, podobnýho napsala a především proto, abych se z toho nějak vymotala, ze smutku a viny, a celkem překvapivě to ostatním nic nedalo, protože to prostě postrádá tu schopnost oslovit cizí lidi, oslovit jakože poeticky.
Určitě. Nejde mi o upřímnost jako sama k sobě. Ovšem pak nechápu veřejnou prezentaci tvých textů. Pokud chceš psát a publikovat veřejně, pak píšeš pro čtenáře a pokud píšeš pro čtenáře, tak je důležitá báseň a ne ty a tvůj názor. Báseň jakožto utkání na pokud možno objektivním prostoru. Pokud čtu báseň nezajímá mě, co jsi s ní nebo pro ní zažil ty, ale co s ní zažiju já!
A já pokud čtu takovouto báseň, jakousi intimní zpověď člověka, pro nějž měl někdo jiný velký význam jako člověk a vzpomínku na něj si uchovává stále ve svém srdci, tak mě zase nezajímá vůbec názor Oldřicha Řeporyjského. Diametrálně se rozcházím s jeho názorem, nejkrásnější báseň vychází z nitra autora, propojení mysli, duše a srdce. Je už jen na nás, zda-li tomu dokážeme porozumět. A jestli potřebuje s něčím něco prožívat, ať pozdravuje svoji pravou ruku ;)
Medvěd a princezna | Osud | Malá francouzka a punkové srdce | Báječně cácorková | A co dál