Pamatuji si ta vzrušení,
při kterých jsem ztrácel soudnost,
sled slov,
co znamenala,
čemu předcházela,
po čem následovala,
pak jen
hlasy, hlasy, hlasy…zvuky.
Smysl,
z něhož se neztratila jediná kapka,
pohyby,
doteky,
zvuky,
milostné přejídání,
slastný spánek,
vyčerpání…
Vše bylo soukromé,
neveřejné,
tajuplné,
smyslu zbavené,
neskutečné,
nekonečné,
naše.
A zbytek smyla sprcha…
Hodnocení:5 (celkem: 20, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 34x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Souhlasím s tím kouzlem v posledním řádku. Je opravdu povedená. Vnímám ji jako dvou liniovou. Tím je pro mě ještě zdařilejší. Tohle je jedna z těch básní, které jsou pro mě úměním. Úmění si definuji jako "Projev, který je v daném čase danými prostředky nepřekonatelný." Vzhledem k tomu, že vážně netuším, co bych vytknul, ji tedy považuji za nepřekonatelnou
Jen drobnost, na pátém řádku máš místo předcházela přecházela.
Děkuji - už je ten překlep opraven Báseň je jiná v tom, že vychází ze vzpomínání vězně v koncentráku na milostný život před válkou. A v tom je kouzlo celé verše, která si hraje jen se slovy a slovními spojeními popisující nádheru intimity. Opakem samoty není být s někým. Opakem samoty je být s někým intimně si (nemyslím pouze sexuálně) blízko. Tom
Strom | Naslouchej mi | Uvězněná labuť | Rozchod | Žebřík