Pamatuji si ta vzrušení,
při kterých jsem ztrácel soudnost,
sled slov,
co znamenala,
čemu předcházela,
po čem následovala,
pak jen
hlasy, hlasy, hlasy…zvuky.

Smysl,
z něhož se neztratila jediná kapka,
pohyby,
doteky,
zvuky,
milostné přejídání,
slastný spánek,
vyčerpání…

Vše bylo soukromé,
neveřejné,
tajuplné,
smyslu zbavené,
neskutečné,
nekonečné,
naše.

A zbytek smyla sprcha…