Miláčku, ty nejsi Bůh,
ani bůhvíjaký herec s Popeluškou na klíně.
Baví mě tě poslouchat?
Třeba něco o víně
a o Borneu
a o zemích, kde rostou sekvojové stromy.
Vždycky tak blízko a vždycky bez pohromy.
Tak já jdu,
ty nechceš, abych odešla.
Tak zůstanu,
ty nechceš, abych zůstala.
Já nemám ale duši,
ani ženou jsem se nestala.
Až budeš zase mluvit o azurovém dnu,
nezačervenám se, ani nezblednu.
Miláčku, ty nejsi Bůh,
jsi jen pírko ze života,
čas nebyl na mé straně,
teď hlava se mi motá...
Hodnocení:4.25 (celkem: 17, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 41x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Každopádně ne, ale až se vyspim, tak přejdu dnešní nečekaný zážitek, z kterýho je mi teď na zvracení, a zítra už zas nastoupí tvrdá filozofie. Víš, co jsem ti psala u "Ruský trojky" a jakej byl tvůj koment ... stále platí, víc než jindy, ale musí jít stranou, všechno musí...
Tak nějak... nejlepší je říct si, že už tě to tahle nebaví, ale nejsi schopnej udělat nic pro to, aby se to změnilo ... asi jsem srab, ale pokud jo, tak on je taky.
Případ broskvoň | Dvacet let | Repatrice | Lange Nacht der Kirchen | Chanson