Miláčku, ty nejsi Bůh,
ani bůhvíjaký herec s Popeluškou na klíně.
Baví mě tě poslouchat?
Třeba něco o víně
a o Borneu
a o zemích, kde rostou sekvojové stromy.
Vždycky tak blízko a vždycky bez pohromy.

Tak já jdu,
ty nechceš, abych odešla.
Tak zůstanu,
ty nechceš, abych zůstala.
Já nemám ale duši,
ani ženou jsem se nestala.
Až budeš zase mluvit o azurovém dnu,
nezačervenám se, ani nezblednu.

Miláčku, ty nejsi Bůh,
jsi jen pírko ze života,
čas nebyl na mé straně,
teď hlava se mi motá...