míjím
obrazy na zdech mojí hlavy
zátiší s kytarou citrónem
a červy
mávám
vzpomínkám co na jevišti
shořely na prach
bez rezervy
svíjím
jak klubko žhavých nití
neznámý strach
z prosklených pasáží
hádám
okolním stínům z dlaní
když platit prošlým kupónem
se prodraží
Mata Hari ze sekáče
Mona Lisa podsvětí
jedna dennodenně pláče
druhá tvé kroky posvětí
jsem vločka sněhu co se nikdy nevzdá
v marném boji s gravitací zemskou
jsem ta co touží ač tě vlastně nezná
být pro tebe jedinou
ženskou
Hodnocení: 5
(celkem: 30, počet hlasujících: 6)
(celkem: 30, počet hlasujících: 6)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Predposledni sloku bych tam nejak nepotrebovala mit, ale jinak je to hodne dobre. Souhlasim se Ziriant. 
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Se omlouvám, tohle je jako i jiné tvé básně o smutku.Tak jakto, že tu spokojeně sedím a usmívám se s pocitem lovkyně perel?
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Sen | Zachraň mě | Trosečník nad ránem | Jen tak málo | Tma... a On