míjím
obrazy na zdech mojí hlavy
zátiší s kytarou citrónem
a červy

mávám
vzpomínkám co na jevišti
shořely na prach
bez rezervy

svíjím
jak klubko žhavých nití
neznámý strach
z prosklených pasáží

hádám
okolním stínům z dlaní
když platit prošlým kupónem
se prodraží


Mata Hari ze sekáče
Mona Lisa podsvětí
jedna dennodenně pláče
druhá tvé kroky posvětí

jsem vločka sněhu co se nikdy nevzdá
v marném boji s gravitací zemskou
jsem ta co touží ač tě vlastně nezná
být pro tebe jedinou

ženskou