Prsty má špinavé
od ranní rosy
co nasála do sebe
zbytky noční tmy
Namísto šatů jen
síť ze stínů nosí
a mluví ve verších
mluví-li kdy
Lidem už nevěří
boj s nimi už vzdala
vskrytu však nikdy jim
věřit nepřestala
Říká si různě
však v pravdě je bez jména
Zdá se být silná
a zároveň zlomená
Přestala plakat
a vzdala se úsměvů
Na všechno kolem
už dívá se bez hněvu
Pak jednou zmizela
ta bytost ztracená
však dodnes vkrádá se
do duší - bez jména…
Hodnocení: 4.71
(celkem: 33, počet hlasujících: 7)
(celkem: 33, počet hlasujících: 7)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Že ti nejde psát? Při čtení první sloky jsem si říkala, že se to mělo jmenovat spíše ironie. Vždť je to skvělý!
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Geniální.. Jens to neměla pojmenovat Melancholie.. Působilo by to silněj, jako pointa na konci 
I tak dávám 5
kvalitní komentář (0)
I tak dávám 5kvalitní komentář (0)
Že ti nejde psát? Chachacha
Dobrý rytmus a navíc se mi líbí i ten nepravidelný rým. O tom, že melancholie kdysi bývala jedno z mých nejoblíbenějších slov i pocitů ani nemluvě! Toto je výstižné vyjádření onoho duševního stavu a příchylně se vemlouvá do mé přízně.
kvalitní komentář (0)
Dobrý rytmus a navíc se mi líbí i ten nepravidelný rým. O tom, že melancholie kdysi bývala jedno z mých nejoblíbenějších slov i pocitů ani nemluvě! Toto je výstižné vyjádření onoho duševního stavu a příchylně se vemlouvá do mé přízně.
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Na hraně | Blues | U okna | Múze | Když nemůžu spát...