Prsty má špinavé
od ranní rosy
co nasála do sebe
zbytky noční tmy

Namísto šatů jen
síť ze stínů nosí
a mluví ve verších
mluví-li kdy

Lidem už nevěří
boj s nimi už vzdala
vskrytu však nikdy jim
věřit nepřestala

Říká si různě
však v pravdě je bez jména
Zdá se být silná
a zároveň zlomená

Přestala plakat
a vzdala se úsměvů
Na všechno kolem
už dívá se bez hněvu

Pak jednou zmizela
ta bytost ztracená
však dodnes vkrádá se
do duší - bez jména…