Nový den je vítán
polštář vychládá
a já
dotýkajíc se zrcadla
přemítám
proč?
Proč jsi mne zrovna dnes
překvapil tím snem
po letech
bez tebe
zapomínám
nechápu.
Šeptajíc tu otázku
znova přemítám
nad růžolící metaforou
pro kterou jsem
obětovala své myšlenky
po zbytek dne.
Přemýšlím
jaké máš asi vlasy
jestli pořád stejně voníš
jestli jsi ten
kterého jsem milovala
a nedýchám.
Chtěla bych vědět
jestli na mě někdy myslíváš
jestli si alespoň jednou
uprostřed všedních dnů
vzpomeneš na to neobyčejné
co tam bylo.
Tam
v tom prostoru mezi námi
je pořád něco třpytivého
vyryté hluboko do naší kůže
silnější než stovky kilometrů
víš to?
Stojíš teď jako já
u zrcadla
přemítajíc
o té nesmyslné náhodě
plácajíc bábovky z myšlenek
cítíš se tak hloupě?
Asi těžko
přesto
bych chtěla vidět tvou tvář
chtěla bych vidět vrásky na tvém čele
jiskru ve tých očích
cítit hladkost tvých dlaní
a vědět.
Vědět že jsi skutečný
že jsem si tě nevysnila
protože něco tak dokonalého
si musím osahávat
znovu a znovu
abych se přesvědčila
že nejsi abstraktní
jako tvé obrazy.
Chtěla bych tě zase vidět malovat
chtěla bych tě slyšet říkat
cokoliv
kdykoliv
kdekoliv
dala bych za to všechno
i to co asi
vůbec nechceš.
Mě.
Hodnocení:4.33 (celkem: 13, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 23x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Zhrzené lásky utrpení | Dáma ve smutečním | Srdceryvně o ničem | Čekám | Usínáš, lásko