Nenajdu-li klid v tobě, pak už nikde.
Ty nezemřeš, neodejdeš, ne dokud valčík nepřestal hrát.
Ten klid v tobě mne děsí, já nemohu stát.
Tak do rána tančím a nechci už spát.
A ty tam tak stojíš a díváš se.
Já pohledu tvému se vyhýbám.
Ty však stále stojíš v tom stínu sám.
Pro ten portrét už jen najít rám.
Nenajdu-li klid v tobě, pak už nikde.
A bůh jenom ví, na co myslíš, drahý.
A ze strachu na čele pot mám vlahý,
jak v den kdy jsem přišla a tys tam stál nahý.
Červenám se a ty jako bys věděl
na co myslím, co mne souží.
Že mé tělo po tvém touží...
Jak kdybys věděl, že tvůj klid
je důvod proč z tebe omdlívám
a důvod proč nestojíš už sám...
Hodnocení:5 (celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 32x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
je pravda, že obsah mne tentokrát tížil mnohem víc než forma, a i obyčejně na něj kladu větší důraz. Ale jsem spokojená už proto, že jsem dokázala vyjádřit to, co mám na srdci Děkuji za komentáře
První druhá třetí čtvrtá, osud šťastný konec škrtá | Smrdíš, sobče | Cítím změnu, lásko | Cokoliv si přej | To nestačí