Stopy

jedna z dětského koutku


Autor: Jiskřivá střela, 9.10.2009, Básně

  

Stopy. Stopy ve sněhu. Tam.
Nikam nevedou.
Proč taky?
Není co hledat.
Není kam jít.
Četla příběh igelitového pytlíku.
Malá Ruby seděla na třetím schodu.
Ne, na čtvrtém. Radši.
Sněhové vločky. Zavanou stopy. Už brzy.
Co pak?
Znovu hledat. Znovu jít. Tam.
Znovu číst ten příběh.
Příběh igelitového pytlíku.
O malé Ruby.
O čtvrtém schodu. Ne o třetím.
Radši.
Házela kamínky do okna.
Do svého.
Nikdo v něm není, aby ho otevřel.
Malá Ruby měla zelenou ráda.
Dneska ale nechce kotě.
Ještě ne.
Možná zítra.
Jé. Nové stopy.
Míří...kam?
K východu.
Možná mírně k jihu.
„Rubelia!“
Ne. To okno.
Zelené okno.
V něm sedí kotě.
Kde jsou stopy?
Ty oči. Hnědé.
Ne, hnědé ne.
Zelené.
Sklopí zelené oči.
Ty stopy jsou její.
Škoda.
Doufala, že třeba...
Ne.
Vrátí se na třetí schod.
Ne, na čtvrtý.
Je to ten čtvrtý!
Óóó. Ten příběh.
No jistě.
Příběh igelitového pytlíku.
Zelené okno.
Zelené oko.
Potlesk. Vtip!
Ano. Malá Ruby řekla vtip.
Ach ne, to kotě!
Zvedne se z toho schodu.
Je jedno, který to je.
Je to jenom schod.
Zelené okno je prázdné.
Kde je kotě?
Sněhová vločka. Zelené oko.
Zvláštní. Vločka se rozpustila?
Nebo...ne, to ne.
Malá Ruby nepláče.
Nikdy.
Ale to kotě...!
Ne, ne, ne!
Zavřela ten hloupý příběh.
Příběh igelitového pytlíku.
No jistě.
To si mohla myslet.
Stopy jsou fuč.
Ruby. Malá Ruby.
Chtěla plakat.
Radši vzala kamínek.
Hodila ho pryč.
Na východ.
Možná trochu na jih.
Musí udělat nové stopy.
Ta hra už ji nebaví.
Ani ten příběh.
Ten o tom pytlíku.
Je hloupý.
Ty stopy...
Ano. Šla tam.
Na východ.
No...Možná trochu na jih.
Zelené oči se naposled ohlédly.
Kotě sedělo v okně.
Zeleném.
Nashledanou, kotě.
Malá Ruby musí odejít.
Musí přepsat ten příběh.
Tedy...až se naučí psát.
Nashledanou...nashledanou...nashledanou...
„RUBELIA!!!!!“

Hodnocení: 3.67
(celkem: 11, počet hlasujících: 3)

Zobrazeno 27x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>