zveřejněno 10 455 literárních děl registrováno 2 156 autorů
Málokterý nespokojený milenec je nespokojen sám se sebou. [Muška Ladislav]
Další citáty >>
Stopy
Když je člověk dítětem, chce být dospělý. Chce být ten bezohledný, nevnímavý a skrz naskrz rozumný člověk. Bohužel se jím brzy stane.
Autor: Jiskřivá střela
9. 10. 2009, Básně
Stopy. Stopy ve sněhu. Tam.
Nikam nevedou.
Proč taky?
Není co hledat.
Není kam jít.
Četla příběh igelitového pytlíku.
Malá Ruby seděla na třetím schodu.
Ne, na čtvrtém. Radši.
Sněhové vločky. Zavanou stopy. Už brzy.
Co pak?
Znovu hledat. Znovu jít. Tam.
Znovu číst ten příběh.
Příběh igelitového pytlíku.
O malé Ruby.
O čtvrtém schodu. Ne o třetím.
Radši.
Házela kamínky do okna.
Do svého.
Nikdo v něm není, aby ho otevřel.
Malá Ruby měla zelenou ráda.
Dneska ale nechce kotě.
Ještě ne.
Možná zítra.
Jé. Nové stopy.
Míří...kam?
K východu.
Možná mírně k jihu.
„Rubelia!“
Ne. To okno.
Zelené okno.
V něm sedí kotě.
Kde jsou stopy?
Ty oči. Hnědé.
Ne, hnědé ne.
Zelené.
Sklopí zelené oči.
Ty stopy jsou její.
Škoda.
Doufala, že třeba...
Ne.
Vrátí se na třetí schod.
Ne, na čtvrtý.
Je to ten čtvrtý!
Óóó. Ten příběh.
No jistě.
Příběh igelitového pytlíku.
Zelené okno.
Zelené oko.
Potlesk. Vtip!
Ano. Malá Ruby řekla vtip.
Ach ne, to kotě!
Zvedne se z toho schodu.
Je jedno, který to je.
Je to jenom schod.
Zelené okno je prázdné.
Kde je kotě?
Sněhová vločka. Zelené oko.
Zvláštní. Vločka se rozpustila?
Nebo...ne, to ne.
Malá Ruby nepláče.
Nikdy.
Ale to kotě...!
Ne, ne, ne!
Zavřela ten hloupý příběh.
Příběh igelitového pytlíku.
No jistě.
To si mohla myslet.
Stopy jsou fuč.
Ruby. Malá Ruby.
Chtěla plakat.
Radši vzala kamínek.
Hodila ho pryč.
Na východ.
Možná trochu na jih.
Musí udělat nové stopy.
Ta hra už ji nebaví.
Ani ten příběh.
Ten o tom pytlíku.
Je hloupý.
Ty stopy...
Ano. Šla tam.
Na východ.
No...Možná trochu na jih.
Zelené oči se naposled ohlédly.
Kotě sedělo v okně.
Zeleném.
Nashledanou, kotě.
Malá Ruby musí odejít.
Musí přepsat ten příběh.
Tedy...až se naučí psát.
Nashledanou...nashledanou...nashledanou...
„RUBELIA!!!!!“
Nikam nevedou.
Proč taky?
Není co hledat.
Není kam jít.
Četla příběh igelitového pytlíku.
Malá Ruby seděla na třetím schodu.
Ne, na čtvrtém. Radši.
Sněhové vločky. Zavanou stopy. Už brzy.
Co pak?
Znovu hledat. Znovu jít. Tam.
Znovu číst ten příběh.
Příběh igelitového pytlíku.
O malé Ruby.
O čtvrtém schodu. Ne o třetím.
Radši.
Házela kamínky do okna.
Do svého.
Nikdo v něm není, aby ho otevřel.
Malá Ruby měla zelenou ráda.
Dneska ale nechce kotě.
Ještě ne.
Možná zítra.
Jé. Nové stopy.
Míří...kam?
K východu.
Možná mírně k jihu.
„Rubelia!“
Ne. To okno.
Zelené okno.
V něm sedí kotě.
Kde jsou stopy?
Ty oči. Hnědé.
Ne, hnědé ne.
Zelené.
Sklopí zelené oči.
Ty stopy jsou její.
Škoda.
Doufala, že třeba...
Ne.
Vrátí se na třetí schod.
Ne, na čtvrtý.
Je to ten čtvrtý!
Óóó. Ten příběh.
No jistě.
Příběh igelitového pytlíku.
Zelené okno.
Zelené oko.
Potlesk. Vtip!
Ano. Malá Ruby řekla vtip.
Ach ne, to kotě!
Zvedne se z toho schodu.
Je jedno, který to je.
Je to jenom schod.
Zelené okno je prázdné.
Kde je kotě?
Sněhová vločka. Zelené oko.
Zvláštní. Vločka se rozpustila?
Nebo...ne, to ne.
Malá Ruby nepláče.
Nikdy.
Ale to kotě...!
Ne, ne, ne!
Zavřela ten hloupý příběh.
Příběh igelitového pytlíku.
No jistě.
To si mohla myslet.
Stopy jsou fuč.
Ruby. Malá Ruby.
Chtěla plakat.
Radši vzala kamínek.
Hodila ho pryč.
Na východ.
Možná trochu na jih.
Musí udělat nové stopy.
Ta hra už ji nebaví.
Ani ten příběh.
Ten o tom pytlíku.
Je hloupý.
Ty stopy...
Ano. Šla tam.
Na východ.
No...Možná trochu na jih.
Zelené oči se naposled ohlédly.
Kotě sedělo v okně.
Zeleném.
Nashledanou, kotě.
Malá Ruby musí odejít.
Musí přepsat ten příběh.
Tedy...až se naučí psát.
Nashledanou...nashledanou...nashledanou...
„RUBELIA!!!!!“
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Zobrazeno 24x (přihlášenými uživateli)
Hodnocení: 3.67
(celkem: 11, počet hlasujících: 3)
(celkem: 11, počet hlasujících: 3)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Jiskřivá střela 16.10.2009, 14:07je to o tom, jak s věkem ztrácíme fantazii a vůbec to prosté vnímání světa. o dětech, a o tom, jak je důležité a mnohdy i velmi inspirativní je poslouchat. o roztržitosti, neschopnosti udržet myšlenku déle než pár vteřin;) v podstatě báseň očima mého šestiletého bratra. tak, jak by to řekl on a spousta dětí v jeho věku;)
Ta abnormálně přitažlivě vylouplá myšlenka se jaksi rozložila do přebytečných slov.Dost mě to štve.Je to dobrý příběh.
Chceš psát tučně, kurzívou nebo podtrženě? Použij BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
O smyslu života | Mám trochu z tebe strach | Kde rodí se má vášeň | Lék na realitu | Kolotočem
Klíčová slova
roztěkanost | dítě | nerozhodnost | moudrost | inspirace