Matricaria chamomilla et in carcere

Splácíme mnohé ... splácíme mnohým ... bez šance splatit vše především sobě ...


Autor: Aaliyan, 20.7.2016, Básně

  

Přišel jsem na cestu, co má svou zeď

o ni spím opřený, na ni se dívám

pruhy mi nedali - jsem celý šedivý

a od slunce dělí mě ostnatý drát

zeď je mou zásobou letních kin

Tohle jsou mříže, od sebe dělí každého z nás

"Maminko, takhle mě přivezli,

měl jsem pouta a kožený pás

a na pár metrech mě nechali,

abych si rozprostřel svůj celý svět.

Mám se tu dobře a nejsem hladový

sedni si, maminko, prosím na můj klín

řekni mi, že mě máš ráda

Můžu ti napsat, ale nesmím to říct

jinak by dopis můj k tobě neposlali

Sedím tu sám, ale zítra prý přijde nový

po dlouhé chodbě nám stíny v noci běhají

maminko, já se zde bojívám,

přesto jak velký jsem tvůj syn."

Zobrazeno 6x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Hesiona 20.7.2016, 14:58

Tohle je hodně zajímavý námět, už dlouho tu nebylo něco tak podstatného.
Je trochu škoda, že si celá nezachovává rytmus, jako první sloka.

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>