Lucerny - ohýnky noci,
je to tak dávno?
Na křivolakých uličkách
štěstí své stále hledám.
Proč lístek, co v kapse mám,
zahodím?
Proč myslím si,
že se k němu nehodím?
Lístek a na něm číslo.
Co bude dál?
Není už brzo, či teprve pozdě?
Kdo ví, kterou v mysli má?
A koho tam mám já?
Koho v srdci nosím,
koho vpustím dál?
Slova já zapomínám.
Jsi někde tam venku?
A jsi to vůbec ty?
Odvahu nemám to zjistit.
Tak ztrácím tě den po dni,
čím dál tím víc.
To co já, ty možná víš,
však nechtěl by ses asi
do mě znova zamilovat.
A jsi to vůbec ty? Děvče - já jsem ženatý 47 let a dodnes nemohu říci, že svou ženu znám. Ergo kladívko - jak jen se můžeš domnívat, že bys mohla poznat skutečnou podstatu člověka, kterého znáš pár hodin, dní, týdnů. I když je báseň v podstatě srozumitelná, je místy nekonzistentní...
Cesta | Pocity I | Promiň | Lucerny | Sedmikráska