Matka

jsou ženy, které by matkami být neměli, ubližují tomu, co život jim dali...


Autor: slecnaChuckye, 2.9.2011, Básně

  

klidným hlasem říkáš, že mi nechceš ubližovat
podívej, jak hluboko tvá kulka leží
netušíš, že tě chci dlouho na kusy roztrhat,
vymazat tě z mého světa, což jde jen stěží
 
rána obrovská zarůstá pomalu
jsem kilometry pod zemskou kůrou
přesto se stále propadám dolu
jaké je být mou noční můrou?
 
s dotčeným výrazem se díváš, jak v křečích umírám
v očích se ti leskne možný náznak lítosti
obklopují mě stovky lidí, ale nikdy se člověk necítil tolik sám
klidně mi lámeš kost za kostí kladivem nechápavosti
 
zmrzačená se nemůžu pohnout, když odcházíš
budu se tvářit, jako že to nebolelo,
když mě můj vrahu znovu postřelíš
s mým srdcem se vše zastavilo.
 
neuvidíš, jak moc pro nás trpím
ne, nevrátím se, neudělám ti tu radost
snad měsíce nejím ani nespím
bojuji s tebou, sebelítosti už bylo dost
 
začínáš mi překážet v mé mysli
nenávist ke mně přišla z nenadání
už mě nebaví tvé věčné výmysli
bylo ukončeno mé další propadání

hrabu se ze svého hrobu zpátky na zem
budu opět bojovat o své slunce
dává mi sílu vyběhnout kopec za kopcem
vyhraju nad tebou i při svitu měsíce
 
alkohol byl má náplast, která tě postupně zahubila
už jsi jen laciná, špinavá lásky napodobenina
jako bájný Phoenix vstanu ze svého popela
zacelila se mi i ta poslední zlomenina
 
věř, že si nechtíc na tebe někdy vzpomenu
nehledej v tom však cit, je to jen vzpomínka
vím, že nikdy úplně nezapomenu
v životě je spousta věcí, které jsou tvá připomínka
 
Já jsem ta páteř, kterou jsi nedokázala zlomit
necítím nic, když se do tvé hlavně znovu dívám
opar chlastu a bolestné kocoviny konec musí mít
zbyla jen jizva, kterou už na věky díky tobě mám.

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 10x (přihlášenými uživateli)

Hodnocení: 3
(celkem: 6, počet hlasujících: 2)