někdy mlčíme spolu do ticha
a šeptáme si doteky
hladíme se jako bychom se nechtěli ztratit
pak zas jsme v extázi
a ústa neví kdy utichnout
nadechnout
sebe najít
to vše
jen v mých představách a přáních
v našich rozhovorech na dálku
se neobjeví ani jedna věta
která by tomu věřila
(že tě mám… a že tě chci
že mne máš… a že mne chceš)
tuším že bys asi…
ale vím že se nic nezmění
dál než k svým přáním nedojdu a říci ti to nesmím
protože i kdyby jen jedna
vysvlékla by se a zůstala celá nahá
ta jedna holá věta
platila dnes
pak oblékla by se ráno
a zůstalo by
jen tvé
a mé
obvinění
z našeho
hříchu
protože
i kdybychom to chtěli
(i ty to víš)
máme to zakázáno
…ale co kdyby?
Hodnocení:4.86 (celkem: 34, počet hlasujících: 7)
Zobrazeno 98x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
ad cilka - trochu jsi mne polekala použitím slov "zachtělo se mi" - použil jsem je v posledním textu.. - a honem jsem se "šel" podívat...
..ale nenašel tě tam.. ;)
Děkuji vám všem za návštěvu a komentář.
Musím vás ujistit, že jsem ji už četl na AČ několikrát. Jde to. Jen si člověk musí najít vhodný rytmus, který tam je.
nenadějně po naději | máme to zakázáno | pokud | pro mne nemáš slov | můžeš