Nenajdu-li klid v tobě, pak už nikde.
Ty nezemřeš, neodejdeš, ne dokud valčík nepřestal hrát.
Ten klid v tobě mne děsí, já nemohu stát.
Tak do rána tančím a nechci už spát.

A ty tam tak stojíš a díváš se.
Já pohledu tvému se vyhýbám.
Ty však stále stojíš v tom stínu sám.
Pro ten portrét už jen najít rám.

Nenajdu-li klid v tobě, pak už nikde.
A bůh jenom ví, na co myslíš, drahý.
A ze strachu na čele pot mám vlahý,
jak v den kdy jsem přišla a tys tam stál nahý.

Červenám se a ty jako bys věděl
na co myslím, co mne souží.
Že mé tělo po tvém touží...

Jak kdybys věděl, že tvůj klid
je důvod proč z tebe omdlívám
a důvod proč nestojíš už sám...